|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jak uvnitř obrazu jsme jednou z barev
šedivou jak stesky pod očima
to světlo přichází odněkud stále
v závěji postele je bílá zima.
Chce se mi vzpomenout na život příští
právě teď spočítat zrníčka písků
když se rty ve slova pomalu tříští
a srdce plechové mít na řetízku.
Je právě podzimu vteřina chvíle
zbité jsou kaštany na holou kůru
a tváře ve tvářích jsou smutkem shnilé
i vítr za ptáky odletěl vzhůru.
Na břehu deště jsem tělo mám stínů
ze stromů práší se na zemi listí
odlétlo do nebe hvězd ráno v klínu
který jen astronom bude z nich čísti.
|
|
|
